Hrdost. Zcela specifická lidská povahová vlastnost, která bývá občas zcela neprávem a nepřesně zaměňována za pýchu. Přitom je hrdost krásná vlastnost. Víte, co to znamená být hrdý? A jak vznikla oslava Dne hrdosti?

Jak už jsem psala v úvodu tohoto článku, hrdost je povahová vlastnost, jedná se o určité sebevědomí člověka. Narozdíl od pýchy je však toto seběvědomí naprosto oprávněné a neúplatné. Hrdý člověk si právem zakládá sám na sobě, na některém ze svých osobnostních rysů nebo skutků. Být hrdý znamená uvědomit si vlastní důstojnost a cenu.

Hrdost by mohla jít ruku v ruce se sebeláskou. I ta bývá občas zaměňována s úplně odlišnými vlastnostmi. Vážit si sám sebe, mít se rád, dokázat se relevantně ocenit a pochválit za něco, co se nám opravdu povedlo, to je to, oč tu běží.

Pojďme si teď říci něco málo o vzniku oslavy dnešního svátku. Den hrdosti se slaví po celém světě, a je vždy spojen s týdnem letního slunovratu. Tyto oslavy jsou zejména v zahraničních zemích spojeny s průvody pestrobarevně oblečených lidí. Tento den nám má zejména připomenout boje a první pochody za práva gayů a lesbiček v Greenwich Village, který se konal již v roce 1969.

Přijde mi, že v dnešním rychlém světě jsou na nás všechny kladeny neskutečné nároky. Ať už se to týká vzhledu, chování či povahových vlastností. Ideálně bychom se měli oblékat podle nejnovějších světových módních trendů, chovat se tak, jak se to zrovna v daném okruhu lidí hodí, a tímhle vším vlastně potlačujeme to, kým doopravdy jsme.

Zastavme se dnes na chvíli. Najděme si klid jen tak sami pro sebe, uvařme si třeba nějakou dobrou kávu nebo se pojďme projít do lesa. Jen tak. Sami se sebou. A popřemýšlejme o tom, kdo vlastně jsme, co chceme a s úsměvem na rtech si pojďme říct: “Jsem na sebe hrdá/ý.” 🙂