Na začátku byla jedna nevinná věta: “Proč si nepostavit Chytrý skleník?” Následovalo 7 let plných budování, ale i silných ran, nelehkých výzev a randálu. Po letech intenzivní práce, tlaku, rozhodování a odpovědnosti přišla potřeba ticha. Potřeba si srovnat myšlenky a pochopit, co se vlastně stalo – a proč.
Přes den jsem se věnoval Sensorii, po nocích seděl za počítačem a sypal ze sebe svůj příběh. Jako formu osobní terapie. Po letech se mi podařilo na chvíli zastavit a podívat se zpátky. Uplynuly dva týdny a já měl příběh kompletní – hrubý, neučesaný a napsaný z mého úhlu pohledu. A tím vznikla kniha Ten kluk, co staví Chytré skleníky.
Tahle kniha původně neměla být určena světu. Byla určena především pro mě a obrovsky mi pomohla. Došlo mi ale, že pro mě není snadné otevírat se lidem a vyjádřit slovy své pocity. Kniha je plná momentů, o kterých neví ani nejbližší. A že bych je rád sdílel – s rodinou, kamarády, kolegy a obchodními partnery. S těmi, kteří jsou součástí tohoto příběhu.
Načasování bylo naprosto ideální – blížily se Vánoce a já nemám připravený jediný dárek. Nerad kupuji hlouposti. Naopak mám rád osobní dárky, které mají hloubku a smysl. A co více osobního jsem mohl darovat? Vznikla tedy tajemná sada modrých krabiček se stužkou, kterou kurýři rozvezli pod vánoční stromečky.
Co následovalo? Obrovské překvapení. A taky podpora. Spoustu podpory.
“Teď jsem dočetl a dost jsi mě dostal. Přeji Sensorii hodně zdaru samozřejmě, i Tobě a hlavně nenechávej věci zajít do extrému, jsem tady i kdyby cokoliv. A fakt jsem hrdej cos dokázal.”
“Davide, chci Ti moc poděkovat. Je to pro mě dárek, kterého si moc vážím. Dojal jsi mě a když jsem četla dopis, tak se mi klepal hlas. Moc děkuji a přeju Ti, aby se Ti dařilo.”
“Ahoj Davide, pod stromkem jsem si rozbalil dárek od Tebe. Moc mě potěšil a zároveň překvapil. Je to krásná, velmi upřímná knížka. Naprosto si mě dostal, že si mě zmínil ve svém příběhu. Je to pro mě velká čest. Děkuji moc za to.”
“Ahoj Davide, chci Ti poděkovat za knihu k Vánocům. To je přesně kniha, kterou by si podle mě měl přečíst každý začínající podnikatel. Přečíst si o tom, jak tvrdé podnikání může být.”
“Ahoj Davide, omlouvám se, že píši na Štědrý den, ale vyřizuji poslední resty a jeden milý mi tu zbyl. Moc děkuji za zaslání tvé knihy – zdaleka nejoriginálnější vánoční dárek, který jsem kdy od partnera (a kamaráda v jednom) dostal. Skvělý nápad a navíc obdiv, že jsi knihu napsal.”
Došlo mi, že ta kniha může pomoci nejen mně, ale i ostatním. Že by neměla zůstat v šuplíku několika vyvolených. Měla by připomínat, proč má smysl začít, riskovat, padat, hledat a znovu vstát. A proto je nyní k zakoupení tam, kde to celé začalo. Na webovkách Sensorie. Pro naše úžasné zákazníky, bez kterých by tu Chytrý skleník nikdy nebyl. O naší pěstitelské rodině a pro ni. První objednávky odešleme 25. 2. 2026. Ne náhodou – přesně před pěti lety jsme v ten den získali certifikaci a odeslali první ostré objednávky Chytrého skleníku.
V knize nenajdete recept, jak rychle uspět, ani seznam podnikatelských pouček. Ten kluk není o zkratkách. Je o cestě. O skutečné, lidské a často nepohodlné cestě, kterou jsem si prošel od studentských let až k vybudování Sensorie. Příběh začíná prázdnýma kapsama, velkým snem a tvrdohlavou vírou, že i z dětského pokoje může vyrůst něco smysluplného. Bez kontaktů. Bez investorů. Bez jistoty, že to celé dává racionální smysl. A taky o tom, co všechno taková cesta stojí.
V knize poprvé otevřeně píšu i o tématech, která se často vynechávají – o strachu, pádech, vztazích, ztrátách, tlaku na výkon i o prázdnu, které někdy přijde paradoxně po úspěchu. O chvílích, kdy všechno viselo na vlásku, a kdy bylo jednodušší to vzdát než pokračovat.
Ne proto, abych si na něco stěžoval. Ale proto, že právě tyhle momenty nás formují víc než hezké prezentace a titulky.
Jedna věc je pro mě na Ten kluk důležitá: nemá zůstat stát na jedné poličce. Každý čtenář se může rozhodnout, jestli ji pošle dál. Jestli v ní zanechá poznámku. Nebo ji někomu věnuje ve chvíli, kdy to bude potřebovat.
Pokud kniha pomůže alespoň jednomu člověku vydržet, zpomalit nebo si ujasnit, kudy chce jít dál, splnila svůj účel.